Seriál: Jak dosahovat cílů - Proč selháváme na naší cestě? (1. díl)

Rozhodla jsem se sepsat sérii článků zabývající se dosahováním cílů, a v dnešním díle se chci zaměřit na to, čím to je, že na naší cestě za cíli často selháváme. Možná si kladeš otázku, jak zrovna cíle souvisí se sebeláskou a s tím umět milovat sám sebe.

Uznávám, že pro každého člověka stanovování a dosahování cílů není důležité, že to není ten motor, který by ho hnal vpřed. Na druhou stranu, pokud jsi právě ten člověk, který si rád nějaké cíle stanovuje, možná víš, že když selháváš, často to vede k frustraci, výčitkám a sebeobviňování. A to má daleko od toho, aby člověk sám sebe miloval.

Motivace a smysl

Když se do něčeho pouštíš, odpovídáš si u toho i na otázku proč je to pro tebe důležité? Vědět, proč děláš to, co děláš a jaký to má pro tebe význam, je extrémně důležité při dosahování cílů. Často se na naší cestě objevují výzvy a překážky, které musíme překonávat, a jsou to věci, které nás často z naší cesty odklání. Pokud máš ale dobře ukotvené svoje proč, pomůže ti to se na tvé cestě udržet, bude ti to připomínat, proč jsou pro tebe dané cíle důležité a kam tě mají dovést.

Možná si kladeš otázku, jak to svoje proč najít, možná sis otázku na svůj smysl nikdy nepoložil. Řekněme, že základním stavebním kamenem naší motivace jsou hodnoty. Pokud znáš svoje hodnoty, je pro tebe snazší určit smysl cílů a aktivit, které vykonáváš a lépe rozlišit, zda cíle, které si kladeš, jsou skutečné tvé.

Když tedy neznáš to, co tě v životě motivuje, a nastavuješ si cíle jen tak, nemáš pevnou kotvu, která tě udržuje na tvojí cestě.

Psychologické nastavení

Každý jsme jiný, to dá rozum. :-) A to se týká právě i dosahování cílů. Pro některé lidi je mnohem snazší si vytyčit cíle a jít si za nimi, protože jsou tak nastavení. Mají silnou orientaci na výsledek, jsou systematičtí a mohou mít i přirozeně vyšší míru motivovanosti. Naopak lidé, kteří mají vysokou kreativitu, jsou více flexibilní a mají i nižší míru systematičnosti a naopak nižší orientaci na výsledek, mohou mít s dosahováním (a dotahováním) cílů opravdu krušné chvíle. 

Je to z toho důvodu, že lidé s vyšší kreativitou se nechají snáze strhnout k tomu, aby začínali nové aktivity. Jsou to typičtí "rozjížděči" a vizionáři, ti, co přicházejí s novými nápady, ale je pro ně horší své nápady realizovat a dotahovat do konce. Než totiž stihnout svůj nápad dotáhnout, nadchnou se pro něco nového. Co se s tím dá reálně dělat, na to se podíváme v příštím díle. :-)

Vzorce chování a limitující přesvědčení

V tomto odstavci se dostávám k našemu podvědomí a emočním blokům. Během dětství teprve poznáváme, jak to ve světě a v životě chodí. Naším podvědomým cílem je přežít, ale také být začleněni do společnosti jako její plnohodnotný člen. Často se ale setkáváme s emočně vypjatými situacemi, se kterými se nějakým způsobem vyrovnáme.

Tyto situace, pokud jsme jim vystavováni opakovaně, vedou k tomu, že si vytváříme určitá přesvědčení, podle kterých se řídíme. Nedílnou součástí toho je i výchova a to, co vidíme doma. Chování rodičů je to, co si osvojujeme jako vlastní modely. Jako děti nevíme, co je správné a co ne, co nám bude prospívat a co nás naopak bude limitovat, ale učíme se nápodobou a tím, co vidíme doma.

To nám vytváří různé "sabotéry", takové vnitřní hlasy, které v nás často vyvolávají negativní emoce. Často nás obviňují z toho, že nejsme dost dobří, a to už z mnoha důvodů. O sabotérech se rozepíšu v samostatném článku. Pokud jsou naši sabotéři silní, může to přesně vést k tomu, že když se nám na naší cestě za cíli nedaří, pociťujeme frustraci a pocit, že to třeba nezvládneme, a proto to vzdáváme. Vypozorovat sabotéry, pokud víme o jejich existenci, už potom není tak těžké. Na základě jejich síly je pak individuální záležitost, jakým způsobem se lze s nimi vyrovnávat.

Dalším nešvarem jsou právě přesvědčení a limitující vzorce chování, která nás řídí z podvědomí a které si ani vědomě neuvědomujeme. Můžeš to vzít jako takové sebenaplňující se proroctví. V podstatě to funguje tak, že když máš nějaké přesvědčení, ty se budeš chovat tak, abys dané přesvědčení naplnil, aniž bys o tom musel vědět. Například můžeš být přesvědčený o tom, že nejsi dost dobrý. To může vést k tomu, že se budeš srovnávat s ostatními a budeš vždycky považovat za lepší to, co dělají právě oni. To může vést k tomu, že ty se (ne)záměrně budeš chovat tak, abys právě tohle přesvědčení naplnil. 

Že je to nelogické, šílené a iracionální? Vítej ve světě podvědomí, protože přesně takhle funguje. V podvědomí moc logiky nehledej. :-))) Čím víc ale budeš poznávat sám sebe, tím víc budeš umět nalézat tyto vzorce chování a postupně se jich zbavovat.

V dosahování cílů nám právě můžou bránit tyto faktory, ať už různými formami. Opět se na ně detailně zaměřím zase v nějakém z příštích článků.